Biela vločka

9. února 2012 v 21:49 |  My poets
Prepadnutá tvár strachu,
zaliata pretvárka slzami hriechu,
ústa zovreté pevným sústom opálu,
dovedno oči vidia svetlo podzemného chorálu.

Almužna zíva mi v rukách,
jazvy rozkoše otvárajú sa mi dokorán,
sypú sa z nich biele vločky nádejí i rán,
spod čiernych črievic vznikne stopa v životných diaľavách.


Čierny kabát, čierny úsmev, slzy krvavé,
cnie sa mi po niečom, čo je pod snehom ukryté,
dlhé vlasy vejúce v chladnom vetre,
volajú po slobode slova i odmene za krehkosť duše.

Bezmocnosť vrýva sa mi pod kožu,
posledným teplým dychom rozfúkam sviece zániku,
pokým biele vločky nádejí dopadajú mi na tvár,
nežnosť v zajatí srdca skryje si hlavu za zemský žalár.

Môžem denne počuť slová vyslovené nevysloveným,
nik neskryje ma vonku pod svoju ochranu,
"Neboj sa, biela vločka," lapám po dychu,
"v temnej komore čaká skrýša vyslúženého. úkrytu!"

A tak len tíško hľadím vpred,
nič nezmením, ani zrno ľadu pominiem sa v zrode,
pocítim večnosť lásky i prežijem nepoznanú hranicu v páske,
ba vypočujem si omamných árií sled,
avšak ostane tu po mne biela vločka navždy,
biela vločka spätá s mojími vlasmi pravdy,
zničená šedou tvárou mojej bláznivej psychózy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tazury Tazury | 13. února 2012 v 18:47 | Reagovat

Nádherný blog máš a tie poety krása!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama